Vznik
Elektrická jednotka řady 451 ( EM 475.1 ) vznikla po pětiletém vývoji na základě poznatku získaných při provozu jednotek řady EM 475. První prototyp vznikl v roce 1964 a ještě tentýž rok se zúčastnil 6. mezinárodního veletrhu v Brně , kde byl přihlášen do soutěže o zlatou medaili. Toto ocenění nezískal , získal pouze čestné uznání.
Popis
Elektrický i vložený vůz jsou „hlubinového“ provedení. Oba vozy mají velkoprostorový oddíl a dva nástupní prostory ve snížené části s úrovní podlahy 580 mm nad temenem kolejnice. Vnitřek vozů je obložen impregnovanými dřevovláknitými deskami. Bočnice a příčky v oddílech pro cestující a v kabině strojvedoucího jsou polepeny v celé výšce až k stropní liště umakartem v béžovém odstínu. Ve spodní části nástupních prostorů byly vnitřní stěny a příčky polepeny podlahovou krytinou. Sedadla v uspořádání 2 + 2 v oddílech pro cestující jsou lehce polstrovaná s nízkými opěradly.
Dvoukřídlé posuvné vstupní dveře všech nástupních prostor se ovládají elektricky řízeným pneumatickým pohonem , na dveře do prvního nástupního prostoru elektrického vozu bylo doplněno samostatné ovládání otočným přepínačem na stanovišti strojvedoucího. Dveře do velkoprostorových oddílů jsou posuvné na kuličkovém závěsu. Okna v oddílech jsou polospouštěcí s vyvažováním. Elektrický vůz má v předním představku kabinu strojvedoucího. Nad předním podvozkem má dvě větší strojovny s elektrickým zařízením a s kompresorem, mezi nimiž je zřízena průchozí chodbička do vyvýšeného malého oddílu se dvěmi sklopnými sedačkami. Tento malý oddíl a nástupní prostor spojují čtyři schody. Čelo je zkoseno v úhlu 150 a má čtyřdílné panoramatické okno , nad čelními okny je situován reflektor a dvě houkačky. Část čela přiléhající k oknům tvoří dvě oválné sestavy pozičních světel.
Nad velkým oddílem vozu se střecha snižuje, aby vznikl prostor pro uložení vysokonapěťových přístrojů ( předřadných , rozjezdových a brzdových odporníků a šuntovací tlumivky ). V ose zadního podvozku je uložen sběrač proudu s prohlídkovými lávkami. Stanoviště strojvedoucího má na rozdíl od řady EM 475.0 levostranné uspořádání , což vycházelo z tehdejší úvahy , že při převažujícím provozu na dvoukolejných tratích bude na pravé straně stanoviště sedět vlakvedoucí , který bude ovládat nástupní dveře vlaku, zatímco strojvedoucí se bude plně věnovat řízení vlaku. Kabina strojvedoucího má jen jedny dveře vstupní dveře a to na pravé straně. Otevírají se dovnitř a jsou opatřeny dvěma postraními madly. Do dveří a do levé bočnice jsou dosazena polospouštěcí okna bez vyvažování. Čtyři čelní skla jsou pevná a mají bezpečnostní skla , čelní okna mají dole rozmrazovač. Pod levým bočním oknem je umístěno kolo ruční brzdy. V příčce kabiny se nacházejí dveře do strojovny. Registrační rychloměr typu metra byl u prvních jednotek , poslední série jednotek měla švýcarský rychloměr hassler. Nad zadním podvozkem vpravo je situováno měničové soustrojí , složené z hnacího motoru , alternátoru , regulačního dynama , čidel otáček a sady regulačních odporníků. Oba hnací podvozky pensylvánského typu s dvojím vypružením jsou shodné s podvozky použitými u prototypů. 
Primární vypružení mezi rámem a skříní tvoří dva páry dvojitých šroubových zpruh , sekundární vypružení je na každé straně složeno ze čtyř eliptických pružnic se šesti listy. Samočinná brzda má na elektrickém voze rozvaděč dako. Pro součinnost vzduchové brzdy a EDB jsou použity tlakové spínače DAKO R. elektrodynamická brzda měla původně měla dva stupně účinku, které zadával strojvedoucí nastavením polohy B1 nebo B2 řídícího kontroléru. Druhý stupeň EDB mohl přejít samočině na brzdu rekuperační. Od roku 1980 byl zaveden 3 stupeň EDB kvůli úspoře provozních nákladů na brzdové špalíčky. Elektrické vozy mají na oblém čele ústřední samočinné spřahlo Scharfenberg. Plochá čela mají po jednom postranním beztalířovém nárazníku. Přechody mezi vozy tvoří sklopné přechodové můstky a vnitřní přechodové měchy V dnešní době všechny jednotky mají jednotné barevné řešení modro šedé , až na jednotku rezervovanou pro muzejní účely která dostal zpět „svůj“ původní nátěr v tmavě modré barvě s červeným pruhem po celé délce jednotky zakončené na čelních vozech jakousi kapkou.
Provoz
Šestivozové , čtyř a tří vozové soupravy jsou nasazovány každodenně na trase Praha – Beroun , dále tyto jednotky jezdí na trase Praha – Roudnice nad Labem , Poříčany – Nymburk , Olomouc – Nezamyslice , Praha – Nymburk – Kolín – Kutná Hora
Technické údaje
Výrobce Vagónka Tatra Studénka
Staré znační EM 475.1 ( EM 475.2 )
Nové značení 451 / 452
Rok výroby 451 1964 – 1968
452 1972 – 1973
Počet kusů 451 – 51
452 – 11
Napájecí systém 3Kv ss
Trvalý výkon 1320 Kw*
Uspořádání pojezdu Bo´Bo´+ 2´2´+ 2´2´ + Bo´Bo´*
Hmotnost 182 tun ( prázdná )*
Hmotnost 236 tun (obsazená) *
Trvalá tažná síla 78 Kn
Délka přeš spřáhla 95 290 mm*
Počet sedadel 300*
Počet míst k stání 380*
Celková obsaditelnost 680 osob*
Maximální rychlost 100 Km/h
* Tyto údaje platí pro čtyřvozovou jednotku která je ve složení motoroví vůz vložený vůz vložený vůz a opět motoroví vůz
Komentáře